V zrcadle

Protože mi nevyšel čas (čti "byla líná a bez nápadů"), napsala jsem letos jenom jednu vánoční povídku. Nemohla jsem se rozhodnout, komu ji věnuju, takže je tak, ehm, pro všechny.
Hlavně je pro první Jaju, Kajku číslo 2. Vím, že už jsi to četla, ale tak snad nevadí. Napíšu ti něco jiného, jenom speciálně pro tebe. Třpytky, Matt, upíři <3
Pak ji chci věnovat Titany, dobré kosmické duši, která se mi stará o betarýdování, která ohřívá víno v mikrovlnce, a která je pilířem naší kapely.
Jsem si říkala, že princezně Bran bych ji mohla věnovat taky (za předpokladu, že ji neoglosuje XD jestli se jí to teda vůbec bude chtít číst...), protože se s ní dají skvěle kout pikle proti Titany.
Ještě jsem myslela na Rebelku, protože ona jediná umí uhádnout moje hádanky, vždycky mi okomentuje layout XDDD a protože spolu napíšeme knížku.
Oukej, věnuju to každému, kdo si to přečte.
Veselé (po)Vánoce!

~~~

Kayla nikdy nebyla šťastná. Ať se snažila sebevíc, vždycky jí někdo stálo v cestě za úspěchem či radostí. Kde kdo by jí řekl, že takový je prostě život a nic není růžové. To Kay slyšela nerada. Vždycky chtěla být tím nejšťastnějším člověkem na světě. A kdyby jím byla, možná by její příběh skončil úplně jinak.

~~~

Město ztracených andělů už bylo dávno ponořeno ve tmě. Kaylu vždycky zajímalo, proč se Los Angeles jmenuje zrovna takhle. Nikdy si nevytvořila žádnou svou vlastní teorii a zjistila, že má příliš málo času na to, aby po takových informacích pátrala. Nakonec si řekla, že to nechá být.
Bylo krátce po půlnoci, ale L.A. žilo v každé denní době. Dnes šla Kayla domů pěšky. Poslední autobus jí ujel a na taxi u sebe neměla dost peněz, ale k místu, kde bydlela, to byla už jen jedna ulice. Po náročném dni se cítila vyčerpaná, páskové boty na vysokém podpatku ji tlačily a její pouzdro na cigarety zelo prázdnotou. Takhle nějak si možná představovala peklo. S nadsázkou, samozřejmě. V duchu proklínala vedoucího castingu, který se konal dnes odpoledne, a zásoba neslušných slov na jeho adresu jí pomalu docházela. Když jí řekl, že talentu nemá, ani co by se do náprstníku vešlo, že je příliš afektovaná a že jí chybí charisma, nezhroutila se. Aspoň ne navenek. Neudělala mu hysterickou scénu plnou slz a nářků. Ne, chtěla si zachovat styl, protože takhle směšně se přece herečky na úrovni chovat nemají (jistě, všude existují výjimky, které potvrzují pravidlo). Ale uvnitř ji její neúspěch sžíral. Myslela si, že tentokrát se jí její sen konečně splní; věřila, že dnes je to jasná věc, že na to prostě má. Vlastně v to věřila pořád. Prostě nechápala, proč ten konkurz vyhrála ta zrzavá holka. Čím byla sakra tak výjimečná? Nebyla tak hezká, jako Kayla. Vypadala neohrabaně a Kayla by přísahala, že ráčkovala. I na zrzčinu adresu padlo pár nadávek. Jak ošklivá je ta lidská vlastnost zvaná závist.
Zpoza rohu vyšel proti Kayle jakýsi vysoký muž. Okamžitě jí přeběhl mráz po zádech. Neměla ráda tyhle situace. Jeden nikdy nemohl vědět, co je ten cizí člověk zač a co se mu honí hlavou. Mohl to být vrah, lupič nebo násilník. Nebo někdo, kdo se po těžkém dni vrací domů, stejně jako ona. Snažila se vzpomenout, jestli má v kabelce pepřový sprej a nezapomněla ho doma. Zrychlil se jí tep. Měla pocit, že se na ni ten chlap dívá. Ale ten ji beze slova minul. Kayla si s úlevou oddychla. V duchu se zasmála své věčné paranoie.
Za necelých pět minut, během kterých už se neudálo nic podstatného, konečně přišla k domovu. Vlastně to nebyl domov, jako takový, v Californii se nikdy necítila jako v Kansasu, kde byla skutečně doma. V L.A. žila jenom kvůli uskutečnění svého snu. Za svůj občasný a směšný příjem si v žádném případě nemohla dovolit žít v luxusu, to bylo jasné. Nakonec našla tuhle ubytovnu, kde bylo sice nájemné minimální, ale Kayla i tak dlužila peníze za poslední tři měsíce. Každým dnem čekala, že ji majitel domu, pan Grover, vyhodí. Nezabývala se tím, co by se stalo, kdyby skončila na špinavé californské ulici. Při nejhorším by se vzdala svých nadějí a stopem by se vrátila domů. Rodiče o peníze žádat nechtěla, sami měli málo a měla by pocit, že je okrádá. Kayla přišla ke dveřím, zašmátrala v kabelce a vytáhla klíče. Na chodbě bylo šero. Nechtěla rozsvěcovat. Měla strach, že by tím mohla upoutat pozornost Grovera, který trpěl nespavostí a během svých probdělých nocí bloudil po domě sem a tam. Věděla, že jestli se s ním potká, určitě se zase pohádají kvůli nájemnému. Měla pokoj až v předposledním patře, takže byla velká šance, že ho potká i tak. Sotva stoupla na první schod a dřevo pod její nohou zavrzalo, hned se zase zastavila.
„Dobrý večer, slečno Lyttonová."
Kayla se kousla do rtu a otočila se na něj. Darryl Grove měl na sobě župan, v ruce držel sklenku s nějakým levným alkoholem a tvářil se dost nepřívětivě. I v tom šeru si Kayla všimla, kam míří jeho pohled. Měla dojem, že se jí ještě nikdy nepodíval přímo do očí. Grove byl starý mládenec a ženy spíš odpuzoval než přitahoval, avšak ony ho přitahovaly všechny. Zvláštní nepoměr.
„Chtěl jsem s vámi mluvit," oznámil Kayle stroze.
„Já vím. Zaplatím vám ten nájem, přísahám."
„Vážně?" opáčil nedůvěřivě. „Dlužíte mi už za čtyři měsíce!"
„Za tři," opravila ho okamžitě Kayla.
Grove se zamračil. Na čele se mu vytvořily hluboké vrásky a ruce se mu roztřásly. „Tak poslouchejte, vy herečko, jestli ty peníze nebudu mít na stole do konce týdne, hledejte si krabici, ve které budete bydlet."
Kayla chtěla něco vztekle namítnout, ale Grove zmizel ve tmě. Nejspíš se šel uklidnit prohlížením neslušných časopisů.
Kayla vydupala po schodech do třetího patra. Její garsonka byla malá, neútulná místnost, která páchla po cibulových slupkách. Bylo tu jen to nejnutnější - postel, jeden stůl s židlí a šatní skříň. Byla ráda, že má svou vlastní koupelnu a nemusí ji sdílet se svými sousedy.
Vedle bydlela nějaká stará paní, která nikdy nenosila zubní náhradu a kdykoliv se s Kay náhodou potkala na chodbě, vyprávěla jí šišlavě historky ze svého života. Dalším Kayliným sousedem byl věčně nervózní a roztěkaný mladík z Mexika, který sem přijel studovat. Kayla je ani neznala jménem. Zbytek ubytovny jí byl zrovna tak cizí, až na Grova, samozřejmě.
Kay si konečně a s úlevou vyzula svoje boty a promnula si bolestivá chodidla. Pořád byla navztekaná kvůli tomu konkurzu a Grovova výhrůžka ji dorazila. Neměla pomalu ani na jídlo, natož pak na zaplacení bytu. Přešla k oknu a podívala se dolů na ulici. Přemýšlela, kde se v neděli usadí, až ji Grove vykopne. V tu chvíli ji však napadlo, že by mohl existovat ještě jeden způsob, jak v L.A. přežít. Vzala do ruky kabelku a hrabala se v ní tak dlouho, dokud nenašla poslední, zapomenutý čtvrťák. Obula se do kecek a vyběhla ven. Kousek od ubytovny stála telefonní budka. Kayla si vzpomněla ještě na jednoho člověka, který by jí mohl pomoct. Divila se, že ji to nenapadlo dřív. Rychle hodila minci do automatu a vyťukala telefonní číslo Joshe Greena. Josh byl agent známý po celé L.A., který vyhledával mladé talenty, domlouval jim konkurzy a kšefty. Kayla o něm věděla z doslechu a po příjezdu do californské metropole ho sama kontaktovala. Zalíbila se mu, a on ji vzal pod svá ochranitelská křídla.

583547075.
„Green."
„Čau, Joshi."
„Kaylo?"
„Jaktože mě vždycky poznáš, i když se nepředstavím?" podivila se.
„Máš v telefonu krásně nakřáplý hlas."
„Bezva," utrousila bez dalšího zájmu. „Poslouchej... jsem teď docela švorc. A potřebovala bych roli. Jakoukoliv. Rychle. Takže na mě sypej data a místa konkurzů."
Josh se odmlčel.
„Víš, Kaylo..."
„Nemáš nic, že?" skočila mu do řeči.
„Ne," přiznal.
Kayla si prohrábla vlasy a nervózně si jazykem přejela rty.
„Jasně, chápu. Ale víš, no... musím do neděle zaplatit nájem a já nemám čím. A domácí mě chce vyhodit, jestli to nezacálnu."
Joshova odmlka byla ještě delší. Na druhé straně linky se ozvalo tlumené odkašlání.
„Zapomeň na to," vyhrkla Kayla a třískla se sluchátkem.

~~~

Další ráno probudilo Kaylu tlumené klepání na dveře. Překvapilo ji to, nikdo za ní nechodil. Rychle si prohrábla vlasy, aby nevypadaly jako vrabčí hnízdo a protřela si oči. Ten někdo venku na chodbě zaklepal znovu, naléhavěji.
„Už jdu," zahučela Kayla, odemknula a otevřela dveře.
„Slečna Kayla Lyttonová?" zeptal se pošťák.
„Ehm, jo," hlesla překvapeně.
„Mám tady pro vás balíček... teda balík," upřesnil rozpačitě.
Kayla se zamračila a vykoukla ze dveří. Spadla jí brada. O stěnu byl opřený obrovský balík, mnohem větší než ona sama. Bylo to něco relativně placatého.
„Potřebuju, abyste mi to tady podepsala," ozval se pošťák a podstrčil Kayle pod nos jakýsi formulář.
„Jo, jasně," přikývla.
„Díky. Ještě k tomu máte tenhle dopis," řekl a strčil jí do ruky pomuchlanou obálku.
„Moment!" zastavila ho rychle. „Nemohl byste mi pomoct dostat ten krám dovnitř?"
Pošťák se nezdráhal a spojil s ní své síly, aby dostali balík do Kaylina bytu.
Když osaměla, zamyšleně se zadívala na ohromnou krabici stojící před ní. Neodolala nutkání a roztrhla obálku, kterou držela v ruce. Byl v ní jen malý lístek s pár slovy napsanými zdobeným, elegantním písmem.
Takhle to bude. Brzy.
Kayla byla dokonale zmatená. Řekla si ale, že nemá smysl nad tím bloumat a rozhodla se dárek rozbalit. Z nočního stolku vytáhla nůž (připadá vám podivné mít křivák vedle postele? Kdeže, tohle je L.A.). Ruce se jí trochu třásly, když rozřezávala tlustý a pevný karton. Odřezala přední část a odhodila ji stranou. Pod ní byla vrstva zmuchlaných novin. Kayla jim nevěnovala pozornost a začala je rozhazovat kolem sebe. Škoda. Mohla se dočíst, že Fitchburgské pěnkavy se opět ženou do čela Famrpálové ligy Kanady a USA. Odhodila další kus novinového papíru. Něco se tam zablesklo.
„No nazdar," šeptla si pro sebe a odhazovala ještě zuřivěji.
Strnula úžasem. Stálo před ní obrovské zrcadlo v honosném zlatém rámu.
„Sakra..." zamumlala a štípla se, aby se ujistila, jestli se jí to náhodou nezdá. Nezdálo. Všimla si, že nahoře je ve zlatě něco vyryto. Byl to nějaký nápis, který vůbec nedával smysl, tak se mu dál nevěnovala a zadívala se sama na sebe.
Zděšeně vykřikla a prudce se otočila zády k zrcadlu. Rychle oddechovala a snažila se přehrát si v hlavě, co právě viděla. Složila si obličej do dlaní a snažila se dýchat pomaleji. Začala ji přemáhat zvědavost. Možná měla halucinace, ale co když to, co viděla, bylo skutečné? Pomalu se obrátila zpátky, obličej stále zakrytý.
„Raz," počítala potichu. „Dva... tři..."
Pomalu roztáhla prsty od sebe a otevřela oči. V odraze viděla sebe. Ale nebyla to Kayla v roztrhaném pyžamu s vyděšeným výrazem stojící ve špinavé garsonce. Byla to Kayla v nádherných černých šatech, s širokým úsměvem ve tváři, oči jí jen zářily štěstím. Ta druhá Kayla stála v obrovské nádherné hale osvětlené křišťálovými lustry. Na podlaze byl karmínový koberec, stěny byly ověšeny obrazy. Ta druhá Kayla tam vůbec nebyla sama. Stálo kolem ní asi čtyřicet lidí, všichni se na ni dívali, usmívali se a pokyvovali hlavou.
Pravá Kayla spustila ruce podél těla a ani nedutala. Srdce jí tlouklo zběsilou rychlostí. Ke Kayle v zrcadle právě přistoupil nějaký muž, potřásl jí rukou a pak ji políbil na tvář.
Kayle z masa a kostí se podlomila kolena a sesula se na podlahu. Tohle, přesně tohle byl její nesplněný sen. Lesk úspěchu. Uznání od druhých. A sláva.

~~~

„A představte si, že moji kariéru jsem si těžce vydobyla a dlouho mi trvalo, než jsem prorazila."
Ozvaly se překvapené vzdechy jako „Opravdu?" „Neskutečné!" „S takovým talentem?".
Kayla se potěšeně usmála. „Na začátku mě vyhodili ze sedmi konkurzů!"
Nějaká dáma v červeném prohodila ne příliš vtipnou poznámku o oněch vedoucích konkurzů, ale všichni se očividně pobavili.
„Omluvte mě, musím si odskočit, hned jsem zpátky," omluvila se Kayla a odešla na záchod. S živou Kaylou se vzdalovala i Kayla fiktivní. Na toaletě se zdržela jen malý moment, vlastně se šla jen upravit. Když vyšla z koupelny ven, strnula jako socha. Chtěla se obrátit na své hosty a říct jim o dalším postupu své kariéry, ale zírala do prázdného a zaprášeného koutu svého pokoje.
„Ne," zašeptala zděšeně a vytřeštila oči do prázdna. „Ne, to nemůže být pravda." Přešla k místu, kde se měla zrcadlit její touha a začala šmátrat po zdi a hledat svůj největší poklad. „Ne!" vykřikla. „Neeee! Zloději! Parchanti! Ukradli jste mi ho! Neee! Neeeeeee!"

~~~

„Vždyť vám to povídám, dočista zešílela. Už před týdnem jsem ji chtěl vyhodit, ale řekl jsem si, že slevím, protože je to vážně pěkná holka. Ale ona nic, žádné prachy mi nedala. Šel jsem za ní, že teda chci zaplatit, ale měla zamčeno. A slyšel jsem, jak tam mluví sama se sebou. No prostě cvok. Šel jsem za ní druhý den, to už měla odemčeno a vypadala... Kvůli tomu jsem vás zavolal. No, pojďte se podívat," vyzval Darryl Grove dva pány v bílých pláštích. Vyvedl je do třetího patra a zastavil je před bytem s číslem 7. Grove ani nezaklepal a vešel dovnitř.
Kayla seděla uprostřed místnosti, zády k nim, pažemi si objímala kolena a pohupovala se dopředu a dozadu.
„Kaylo?"
Napřímila se, když zaslechla svoje jméno. „To víte, prorazit není jednoduché, je to dřina. Proto jsem opravdu ráda, že se mi to povedlo a dosáhla jsem takového úspěchu."
Jeden z pracovníků psychiatrické léčebny se otočil na Grova, jestli k tomu nemá co říct. Ten se k němu naklonil a zamumlal. „Tohle říká celou dobu, vážně byste si ji měli odvést. Myslí si, že je slavná, či co."
Druhý doktor si přiklekl ke Kayle. „Kaylo," promluvil opatrně, „my bychom taky rádi slyšeli o vašem životě a úspěších."
Kayliny bezduché a prázdné oči se naplnily nadšením a rty se jí roztáhly do mírného úsměvu. Okamžitě se znovu rozpovídala. „Nikdy bych nevěřila, že se mi to skutečně povede. Když jsem podepsala svou prví smlouvu s filmovou společností, myslela jsem si, že je to krásný sen, ze kterého se ráno probudím."
Oba lékaři ji šetrně chytli za paže a pomohli jí postavit se na nohy.
„Jsem šťastná, že jsem to dotáhla až na špici. Všem vám děkuji, že jste mě podporovali. A doufám, že mě budete podporovat i nadále. Toužím zůstat tam, kde jsem a nechci se propadnout zpátky na dno. Nechci, aby se ze mě stal padlý anděl."

HP fanfiction

V zrcadle
Obsah: Kayla nikdy nebyla šťastná. Ať se snažila sebevíc, vždycky jí někdo stálo v cestě za úspěchem či radostí. Kde kdo by jí řekl, že takový je prostě život a nic není růžové. To Kay slyšela nerada. Vždycky chtěla být tím nejšťastnějším člověkem na světě. A kdyby jím byla, možná by její příběh skončil úplně jinak.
Období: bez určení
Postavy: Kayla Lyttonová, Darryl Grove, jiní
Beta-read: Titany
Kapitoly: Jediná