ke čtení

Aneb moje nejoblíbenější povídky. Pravděpodobně na někoho zapomenu. Předem se omlouvám a až si vzpomenu, tak to napravím.

Catherine Cornelia - Déja vu
Chvilku mi trvalo, než jsem se rozhodla, protože od Fialky zbožňuju všechno, víte. Ale tohle mě (ne)bezpečně uchvátí, pokaždé. Ale tohle mě (ne)bezpečně uchvátí, pokaždé. Ale tohle mě (ne)bezpečně uchvátí, pokaždé. (Přečtěte a pochopíte proč.)

Titany - Mauricius
Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli Metronom, Procitnout, Já s čárou... Ale k Šimonovi mám prostě citový vztah, byla jsem u jeho narození a převelice ráda se k němu vracím.

Danae - Útočiště
Nikdy jsem neměla ráda Seeveruse, víte. Neměla jsem ráda Severuse, dokud jsem si nepřečetla Útočiště.

Jacomo - Deník
Povídka, které mě nenechala ani nadechnout, když mě objala a téměř uškrtila svou dokonalostí.

Bruja - O koncerte, elixíre a Strieborných vlkoch
Téma, které je mi velmi blízké + Zac Codwell. Bruja je zárukou vtipu a romantiky, její povídky mají všechno, co mají mít.

Aurore - Luise
Nikdy si nejsem jistá, jestli jsem pochopila každou větu, kterou Aurore ve svých dílech napsala. Její povídky jsou křehké jako sklo, ale zároveň silné, plné emocí, donutí vás přemýšlet.

Rebelka - Pohádka
A další těžké rozhodování. Tohle rozhodlo za mě - "Vypráví se, že umřela ve spánku. Král se rozzuřil a vyhnal Sen do černýho lesa."

Morrigan - Balónky
Ani bych nedokázala říct, kterou barvu mám nejradši. (Všechny, já vím, já vím...)

Vsuvka - dneska už se mi nechce, ale doplním seznam zítra. Lenost, lenost.

Může se člověk cítit šťastný, i když je mu v podstatě hrozně nanic? (Ano, může)

Tohle ve mě bublá už druhou noc a teprve teď jsem tomu dala volnou cestu. To aby to tady nebylo tak mrtvé. Je to hrozně nedokonalé, i když jsem se chtěla snažit. Psala jsem, jak mi to přišlo na prsty.
Mám fanfiction období a mrzí mě, že jsem nebyl u zrodu tohoto fenoménu. Na třetí stranu je to dobře.

"Na co si teda budeme hrát?" zeptal se malý klouček, který uměl sotva do pěti počítat, ale už uměl vyslovovat "r", a stoupal si na špičky, aby viděl přes desku psacího stolu na svého tatínka.
"Na nic. Teď nemůžu, mám práci," odvětil a hledal dál něco ve stohu papírů, který měl před sebou.
"Na famfrpál? Prosím..." zaškemral, ale otec mu nevěnoval pozornost.
"Nebo si pojďmě hrát na draky!" zvolal nadšeně a snažil se zachytit tatínkův pohled.
"Nemám čas. Běž si hrát s maminkou, Scorpiusi," odbyl ho zase.
"S tou je nuda!" napučil se malý Scorpius a začal se motat kolem otcova křesla.
"Nemluv takhle," napomenul ho Draco a opět si hleděl svého. Stále nenašel svůj pracovní výpis z minulého týdne. Vyhrnul si rukávy, přehraboval se dál v papírech a nevšimnul si svého synka, který mu právě ukradl ze stolu hůlku a začal si nevinně pobrukovat nějakou dětskou písničku.
"Tatí," ozval se Scorpius po chvíli a v hlase se mu tetelilo dětské vzrušení.
"Scorpiusi, už jsme ti řekl jednou, že..."
"Podívej!" řekl nadšeně Scorpius a strkal mu pod nos své levé předloktí s nepovedenou čmáranicí. "Mám stejný obrázek jako ty!"