černobílá díra

V noci jsem asi nějak špatně spala, i když si to neuvědomuju. Jako když do vody hodí, ale ráno jsem se probudila se skřípnutým nervem a zablokovaným krkem. Celý den se otáčím jako panák a bolí to ohromě. Proto provádím celé odpoledne automasáž, autonatírání Voltarenem a sleduju Hvězdné války, protože miluju Anakina a pořád mě baví sledovat, jak rytíři Jedi bojují s klony. Snažně se snažím naučit se nějaká slovíčka do němčiny, ale při tom škubání v krku mi to ani nemyslí, protože se soustředím na to bolení, ale nakonec sleduju Přátele a jím jahody.

I když se mi dneska nedařilo ani ve škole ani ve zdraví (to zní jak z nějakého horoskopu), profesně byl nadprůměrně úspěšný den. Hííí!! Konečně se mi vyplatilo, že má špetku výtvarného citu a ještě jsem za to dostala peníze. Možná se o tom rozepíšu někdy jindy. Ale teď jsem prostě šťastná a taky jsem na sebe hrozně pyšná.

Včera se konal malý sraz jako předkrm před velkým příštětýdenním srazem. A bylo to klasicky dokonalé. Účast nebyla velká - Rebelína, Titanína, Keneuína a Kosí sestra (= já), ale i sraz ve čtyřech má své kouzlo, když můžete za hezkého počasí sedět v picérce a vymýšlet superultratajné, hrozně úžasné věci. Brno je krásné, až bych tam někdy chtěla snad i bydlet, jednou, do chajovny jsem se zase nepodívala (vážně jsem tam nikdy nebyla!), ale snad příště. Nebudu vám ani říkat, co jsme to vymýšlely, protože je to překvapení, které se odhalí na příštím sraze a bude to něco. A všechny se budeme bát.

Poslední dobou nemám moc náladu na psaní. V hlavě mám všechno narýsované, jak se který příběh bude ubírat dál, mám tam taky dialogy, stačilo by přenést to do wordu, ale tady přichází ten bod, kdy se to hroutí. Doufám, že ten blok brzo odbourám, protože čas už konečně mám a on jediný mi brání něco napsat. Ale uvidíme.