Všechno nejlepší k narozkám, zlatí!!! Já vím, že je máš až zítra, ale já zítra nebudu doma XD Přeju ti prostě hodně štěstí (nás přátel), zdraví (funku), lásky (Craiga) a podobných krásných věcí. A ať si furt tak skvělá! Jo a mám ťa ráda. Protože mi dokážeš pokaždé strašně zvednout náladu, máš ráda Monkeys a jsi hrozně fajn. Muck <3Poslání
„Pane, už přišel," ozval se zkreslený hlas sekretářky z malého reproduktoru, který měl kapitán Corgan položený na stole.
„Ať jde dál."
Dveře se zasyčením otevřely.
„Tak co se to na nás valí, kapitáne, ty stará vojno!" zahlaholil příchozí bodře a pohodil hlavou. Přešel ke kapitánovi, aby si s ním mohl potřást rukou.
„Zdravím, J, jsem rád, že jsi přišel," odvětil poněkud škrobeně Corgan.
„Větřím potíže," poznamenal J a napjal se v ramenou. Byl to takový reflex, cítil se pak důležitěji.
„Tvůj čich tě neklame, posaď se," pokynul mu a ukázal na volné křeslo naproti svému. "Můžu ti něco nabídnout? Whisky? Doutník?"
„Jenom pokud je kubánský."
„Jiný bych se ti ani nepokusil podstrčit."
Oba pánové si dopřáli jak alkoholovou, tak tabákovou neřest.
„Nenapínej mě, velitelská kapustičko, určitě jsi pro mě neposlal jenom tak," řekl po chvíli rozjímaní J.
Kapitán si odkašlal. "Ze všech našich lidí ti věřím nejvíc..."
„Ale chlape, budu se červenat."
„...a věřím, že ty jediný ten úkol můžeš zvládnout. Je to závažná věc, takže do tebe vkládám všechny své naděje..."
„Pokračuj."
„Chci tě vyslat na speciální misi." Kapitán se odmlčel.
„Ale no tak, starý brachu, přece to nemůže být taková hrůza!"
„Ne, to není, jenom se nesmí nic zvorat. Ale už konečně k věci. Slyšel jsi někdy o lodi Červený trpaslík?"
J se na chvilku zamyslel. "Velké rudé monstrum prohánějící se celou soustavou, patřící Jupiterské důlní společnosti? Tohohle Červeného trpaslíka máš na mysli?"
„Ano, přesně tohoto."
„Fajn, hádám, že s ním budu mít co dočinění."
„Ano. Tvým úkolem je zničit ho."
Nejhlasitějším zvukem se stalo vrčení počítače.
J se zamračil. „Kapitáne... tohle po mně nemůžeš chtít."
Kapitán si promnul bradu. „Vím, že se ti to nezdá, ale je to v zájmu společnosti."
„V zájmu společnosti? Společnosti?! A co všichni ti lidé tam?"
„Ach, ty sis myslel, že odděláš i lidi... ne... kdyby to jenom, sakra, nebylo tak komplikované..."
V místnosti zavládlo další ticho. Kapitán převaloval slova na jazyku, neschopen je dostat ze sebe ven, aby vůbec dávala smysl. J zasmušile hleděl na svou sklenici whisky a sledoval paprsky světla, které tančily v oné zlatavé tekutině.
„Tak to konečně vybal,“ řekl ztěžka J.
„Odpočet zahájen. Zbývající čas do proměny – jedna minuta,“ ohlásil kovový hlas počítače.
J ležel na nemocničním lehátku, měl k sobě připojených spoustu hadiček a elektrod, které vedly k různým přístrojům, kterém monitorovaly hlavně jeho mozkovou činnost. Těsně u spánku měl položenou dlouhou ostrou jehlu.
„Jsi frajer, J, že jsi do toho šel,“ promluvil potichu Corgan, který stál vedle lehátka. „Budoucnost ti bude navždy vděčná.“
„To nic, starý brachu, co by to byl za život bez dobrodružství. Vždyť to by ani nebyl život.“
„Zbývající čas do proměny – čtyřicet pět sekund.“
„Nějaký zdravý rozum ti bude ponechán. Dost na to, abys rozluštil své poslání. Tečka nad „i“ v tvém plaveckém osvědčení. Kdybys tak na to mohl pamatovat…“
„Přijdu na to a misi provedu, kapitáne!“ zahlaholil J. Natáhl ruku do vzduchu a zasalutoval.
„Zbývající čas do proměny – třicet sekund.“
J se nebál, snad nikdy nepocítil emoci, které se říká strach. A tak tomu bylo i teď.
„Poslyš,“ oslovil ho ještě kapitán, „co vlastně znamená „J“ ve tvém jménu? Arnold J. Rimmer…“
J se zasmál. „Nebudeš mi věřit, ale nevím. Matka mi to nikdy neřekla a v rodném listě to taky není. Něco si vymysli. Něco, co se bude hodit k novému Arnoldu J. Rimmerovi.“
„Zbývající čas do proměny – patnáct sekund. Nežádoucí osoby nechť neprodleně opustí místnost.“
„Drž se, chlape…“
Kapitán rychle vyběhl z místnosti a pozoroval svého nejlepší muže skrz skleněnou stěnu. Sedl si k počítači, který proměnu řídil. J na to zůstal sám.
„Deset, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři…“
„Nachystejte mi uzenáče, na snídani jsem zpátky.“
„Tři, dva, jedna – proměna zahájena.“
Jehla se dala do pohybu.
Na obrazovce před kapitánem se objevilo okýnko. Proměna dokončena.
„Zadejte identifikační údaje. Jméno,“ dirigoval ho počítač.
Kapitán se na chvíli zamyslel. Jaké jméno by se mohlo hodit k muži jeho poslání?
Položil prsty na klávesnici a na moment zaváhal, přesto však napsal jméno, které mu přišlo na mysl jako první.
Arnold Jidáš Rimmer.
1 komentář:
děkuju, děkuju, děkuju<3
seš nejlepší, však ty víš
a přáníčko si kradu
*čajzla*
Okomentovat